Suroviny: sekaná, olej, strouhanka, hladká mouka, vejce, mléko, pepřRecept: Jednou za čas má asi většina chlapů chuť na nějakou pořádnou „prasárničku“, při jejíž přípravě nestráví moc času a při konzumaci tělu dodají vše potřebné – čili něco masitého i tučného, smaženého a relativně hodně slaného. Většinou takové chvilky nastávají ráno po bujařejších radovánkách, kdy rozkývaný žaludek moc neví, co by chtěl, ale ví, že by to mělo být pořádně nezdravé. V takových situacích představa, že se budeme dvě hodiny motat za plotnou je nesmysl. Takže se sahá po nějkém polotovárku stylu buřtíků nebo právě po sekané. Nejjednodušší je pak tuto kocovinovou lahůdku usmažit.
Můžeme k tomu přistoupit úplně na hulváta, jak je to například vidět na přiloženém obrázku. Čili plátek sekané, který jsme si koupili u vybraného řezníka (takový ty hnusy zatavený v plastu kupovaný v supermarketech fakt raděj ne – i touha po nezdravým by měla mít nějaký hranice), prskneme na rozpálený olej a z obou stran tak dvě tři minuty osmažíme. Pak stačí jen vyndat chleba, hořčici a hurá do toho. Žádný kouzla, jen je dobrý, když má sekaná pokojovou teplotu a není vytažená rovnou z ledničky. Studená by při smažení nacucala mnohem víc oleje.
Pokud nám to stav a životní energie umožňuje, můžeme si sekačku přeci jen připravit krapet sofistikovaněji. Což znamená, že si ji uděláme jako řízek v trojobalu. Do jednoho talíře nasypeme hladkou mouku, do druhého rozšleháme vajíčko s trochou mléka a pepřem a do třetího dáme strouhanku. A pak sekačku obalíme v mouce, vejci, strouhance, ještě jednou vejci a ještě jednou v strouhance. Nakonec už ji stačí usmažit dozlatova z obou stran. V této situaci, když už jsme překonali svou lenost, je lepší si ji dát přeci jen s něčím jiným než chleba. Ideální jsou vařené erteple nebo bramborová kaše. Ale kdo chce, může si ji dát klidně i s rejží nebo kuskusem – i když to fakt bude asi hodně divný.