Vejce na měkko

Recept: na první pohled je to přece naprostá banalita. Vejce na měkko je většinou dětí milovaná snídaně, kterou trošku omezujeme v pozdějších letech vystrašeni zkazkami o to hrozném cholesterolu. Dělaly to maminky, babičky, tetičky a šlo o to jen hodit vajíčko do kastrůlku uvařit a hotovo. Jenže jaká je to zrada, když se poprvé pokusíme takové vajíčko uvařit. Většinou skončíme natvrdo a vyžaduje to hodně cviku, abychom později dosahovali ten perfektní efekt, jaký si pamatujeme z mládí. Jenže paměť je maličko zlobivá a tak už zapomínáme, že občas i v dětství to vejce nebylo úplně nejdokonalejší. Ono zde totiž do vaření vstupuje tolik faktorů, že vlastně úplně skvělý recept neexistuje a asi nikdy existovat nebude. Takže spíše než dokonalý návod je zde pár postřehů a postup, který mně přináší uspokojivé efekty.

Vejce vyndáme z lednice a vložíme do studené vody. Zprudka uvedeme do varu a přesně ve chvíli, kdy voda začne bublat stáhneme oheň a odměříme osmdesát vteřin. Ihned ho zchladíme pod studenou vodou tak, abychom ho mohli udržet v ruce. Oloupeme či odřízneme vršek, opepříme, osolíme a zbaštíme. Asi se ptáte, kde je problém. No už na samém začátku. Toto vyjde v situaci, kdy máme standardní chlazení lednice. Jenže každý typ stroje má trošku jinou teplotu jako základ, tudíž i vaše vejce bude o stupínek teplejší či chladnější. Navíc vajíčka mají rozdílné velikosti, takže je nutno vycházet z toho, že postup je určen pro tzv. typ M. Menší budou vyžadovat trochu méně času a větší trochu více. No a poslední důležitý háček je samozřejmě ve sporáku, každému trochu jinak hřeje a zase to ovlivní finální dobu vaření. Pozor, doba varu je zde minimální. Posuvy budou doslovně v řádu jedné či dvou desítek vteřin, maximálně do půl minuty. Ale ideální recept si každý určí až sám doma.